Pozorování pod Radyní
Na 9. 9. 08 jsem se připravoval téměř celý týden. Dva měsíce se stínem jednoho z nich a s tím vším i Velká rudá skvrna. To vše a v jeden okamžik na kotoučku Jupitera. Teď jen, aby vyšlo počasí. Od rána bylo ale úplně jasno a horko. Jen nad východním obzorem se sem tam objevil mráček, který ale poslušně ustoupil jasnému dni. I pozdě odpoledne vše vypadalo dobře a já začal nakládat svoje vybavení do auta.
Krásné počasí pokračovalo. Na louce na kopci za lesem jsem připravil dalekohled spolu s notebookem a kamerkou. Nad jižním obzorem už byly oba moji dnešní průvodci. Měsíc a Jupiter pouhé 4stupně od sebe. Prvním pohledem do okuláru jsem shledal, že seeing je velmi dobrý. Ganymedes byl vidět okamžitě a s ním i stín vulknického měsíčku Io. Samotný Io se skrýval na pozadí Jupitera.
Po kratším hledání jsem nalezl Jupiter na displeji notebooku, s mírnými problémy zaostřil a zkoušel natočit první video. To se povedlo a slibovalo slušný konečný výsledek. Při druhém videu ale začal vát z lesa teplý vítr a seeing se rapidně zhoršil. Počkal jsem tedy chvilku a poté natočil ještě šest krátkých videí, z nichž aždé bylo složeno z cca 4000 snímků.
A co Měsíc, říkal jsem si. Bylo by škoda nevyužít pěkného večera. Obrátil jsem dalekohled o pár stupňů blíže k obzoru a našel na displeji náš jediný satelit. Po zkušebních třech videích mě napadlo, že bych mohl vyfotit Měsíc celý. Tak tedy mozajka. První snímky super. Po čtvrtém mi ale došli baterky v notebooku a já jsem mohl kamerku sbalit. Mozajka tedy celá tentokrát nebude, ale.......
.... když jsem se rozhlédl kolem sebe, viděl jsem temné obrysy lesa se siluetou zříceniny hradu Radyně. Na jihu zářící Měsíc z výšky sledovaný největší planetou naší soustavy a na druhé straně oblohy okem krásně viditelnou galaxii M31. V zenitu se ještě zuby nehty držela Labuť, už postrkována netrpělivým Pegasem pryč z výsostného místa oblohy. Král Kefeus stejně tak, jako celý rok bojoval s drakem, jedoucí na malém vozu, který místo koněm žirafoutažen jest. Výsledek této na oko nezajímavé bitvy je již od pradávna nerozhodný a takový bude až do té doby, dokud dohlížející Kasiopeia sama nerozhodne o vítězi. Celou tuto scénu podtrhovala stříbřitá Mléčná dráha, táhnoucí se téměř od obzoru k obzoru. Miliony hvězd bděli nad krásou té noci stejně jako budou bdít nad vším dobrým i zlým na věky věků.
OSTATNÍ FOTKY VČETNĚ NEDOKONČENÉ MOZAJKY MĚSÍCE NALEZNETE TADY: