Jdi na obsah Jdi na menu
 


MiniBirell u Frýdku Místku I

4. 11. 2008

Obrazek3. 11.08 jsem se z hasičského učiliště ve Frýdku-Místku nechal dovézt na asi 15km vzdálené pole, abych spolu se třemi astronomickými kolegy nasbíral nějaké další zkušenosti. Milan, Standa a Láďa s sebou přivezli slušný arzenál techniky, takže bylo co pozorovat a testovat. Největším přístrojem byl Láďův Newton na dobsonově montáži s parametry 300/1700. Dalším Láďovým přístrojem byl MAK 152/1800.

 

Milan dorazil s newtonem 200/1000 na montáži EQ5 a Standa dovezl newton 254/1200, Refraktor z Lidlu 102/1000 a také fotodalekohled, klasické ED80. Dále se angažovaly fotoaparáty Canon EOS 400D a 450D a jedna pointační CCD kamera G1. 

Celé pozorování (asi od 19:30 - 01:15) jsem neustále měnil stanoviště u jednotlivých dalekohledů, abych se s nimi co nejvíce seznámil.  U Ládi pozorování třístovkou a později i MAKem, u Milana jsem sledoval tvrdý boj se seeingem při ruční pointaci,což jsem si na krátkou dobu také vyzkoušel, ale po chvíli snažení se jsem radši odešel ke Standovi, abych sledoval jeho, ten večer marný, boj s technikou.

Podmínky byly ze začátku příšerné. Mraky zakrývaly velkou část oblohy a viditelná souhvězdí se rychle měnila. Přesto si Milan vyhledal Plejády a nafotil během první části noci asi 9 expozic hvězdokupy M45, ze kterých nakonec použil čtyři a složil v následující obrázek:

 

 

Obrazek

 

Na většině expozicích byla patrná mlhovina u Merope už na displeji fotoapátu. Délky expozic byly v rozmezí 332, 210, 219 a 136 s. Asi kolem 22 hodiny se podmínky trochu zlepšily a mraky uvolnily většinu oblohy. Využili jsme to hlavně s Láďou na vyhledávání různých objektů velkým dobsonem.

Standa se později protrápil až ke stavu absolutní nouze a bez jediné fotografie po půlnoci nasadil na svou EQ6 newtona 254/1200 a alespoň pozoroval mlhovinu v Orionu M42.

To byl tedy průběh našeho MiniBirell setkání. Teď v krátkosti popíšu pozorovací podmínky, použitou techniku a pozorované objekty.

 

 

Obrazek

Standa, já a Láďa u Standovy ten večer prokleté sestavy

 

 

Podmínky:

Ze začátku asi 60% oblohy zataženo vysokou oblačností. Střídavě ustupování mraků. Před půlnocí téměř zataženo. Po půlnoci se úplně vyjasnilo.

Seeing ze začátku příšerný. V 300mm dobsonu obraz plaval jako na vodě. S blížící se půlnocí se seeing zlepšoval a po půlnoci po vyjasnění se již jevil velmi dobrý.

Až do půlnoci bylo příjemné teplo a sucho. Teplotu odhaduju na 15stupňů C. Po půlnoci se začalo rychle ochlazovat a při odjezdu byla teplota nižší než 10stupňů C a padala vlhkost.

 

Technika:

Dalekohledy:

Newton 300/1700(hledáček newton 96cm), Newton 254/1200, Newton 200/1000, MAK 150/1800, Refraktor Bresser 102/1000, Refraktor ED80/600, triedr TS 15x70.

Montáže:

EQ5, EQ6 SkyScan, ???(MAK)

Fotoaparáty:

Canon EOS 400D a 450D.

Pozorované objekty:

Galaxie v Andromedě M31 - jednoznačně nejkrásnější v malém newtonu 96mm. Přes celé zorné pole se táhly spirální ramena galaxie.  Tmavé pásy jsem ale neviděl ani ve 300mm dobsonu, což je pro mě záhada. Náznak jsem totiž viděl za dobrých podmínek i ve svém newtonu 130/900.

Galaxie v Trojúhelníku M33 : Nejprve za špatných podmínek nevýrazný flek bez zřetelného tvaru i ve velkém dobsonu. Teprve když se dostala po půlnoci vysoko na oblohu, byla krásně vidět v triedru TS15x70 jako výrazný mlhavý flek s velmi dobře ohraničenými okraji a definovaným tvarem. V newtonu 300/1700 a po půlnoci i ve Standově 254/1200 jsem tušil jakési zjasnění ve tvaru zrcadlově obráceného "S" v podobě spirálních ramen. Nejasně viditelné byly tedy dvě ramena.

Galaxie ve Velké medvědici M81: Moje nejoblíbenější galaxie mě velmi zklamala. Dívali jsme se v okamžiku, kdy se začaly zlepšovat podmínky, ale M81 byla ještě nízko nad obzorem. Přesto jsem ve třístovce čekal více, než jen mlhu na pozadí oblohy s téměř nerozeznatelným tvarem. Asi bude třeba si počkat do jara.

Galaxie ve Velké medvědici M82: Narozdíl od své větší sestry byla ve třístovce nádherná. Disk galaxie byl po celé délce nepravidelně "drážkovaný" s roztřepenými okraji. Ovšem nejkrásnější bylo přerušení středu galaxie v podobě nepravidelného písmene V. Jednoznačně nejkrásnější pohled na M82 v mé krátké astro kariéře.

Planetární mlhovina NGC 7662 Blue snowbal: Ve 300mm newtonu velmi pěkný výrazně modrý kotouček. Bohužel bez jakýchkoli detailů. Velmi mě překvapila sytá a výrazná modrá barva mlhoviny.

Dvojitá hvězdokupa CHi a H v Perseu: Perseus se s plynoucím časem dostával stále blíže zenitu a tak nemohla chybět tato profláknutá hvězdokupa. Průměr dalekohledu zde nehraje roli a tak byla velmi pěkná jak v 300ce tak v triedru 15x70.

Otevřená hvězdokupa NGC 457 (Sova) v Cassiopeii: Velmi hezká hvězdokupa ve tvaru sovy, postavy, motýla....... Nejkrásnější je kontrast barevných hvězd. Oranžové hvězdy se krásně vyjímají v blízkosti modrých až modrobílých stálic.

Planetární mlhovina M27 (Činka) a M57 v Lyře: Tyto planetárky jsme pozorovali ihned po příjezdu na místo ve špatných podmínkách. Díky tomu jsem viděl standardní obraz obou. Snad jen M57 byla větší a kontrastněji vystoupil její prstýnek než v mém newtonu 130/900.

Mlhovina M76 v Perseu (Malá činka): Opět ve třístovce byl patrný tvar činky či ohryzku jablka. Velmi připomínala M27 v malém provedení, bez mlhavé obálky v místě "vykousnutí" jablka.

 Velká mlhovina v Orionu M42: Když se Orion dostal dostatečně vysoko, obrátili jsme k M42 300ku, 254ku i MAKa 150. To co jsem viděl mi vyrazilo dech. Naprostá bomba ve všech třech přístrojích. I v MAKu podotýkám. Kdo mluví o špatné kresbě mimo optickou osu (střed zorného pole) nemá pravdu, protože MAK kreslil celé zorné pole velmi dobře. Ve třístovce a dvoustovce to byla nádhera. Krásně byl viditelný efekt toho, jak Trapéz osvětluje vnitřek mlhoviny a jeho vliv klesá dále od něho, až se úplně ztrácí na slabých okrajích mlhoviny. Výduť v levém křídle M42 byla jakoby na polovinu rozdělená. Jedna polovina tmavá, jedna světlá. NÁDHERA!!! Později ve 254ce jsem viděl I celou spodní část mlhoviny, včetně náznaků struktury v jemném závoji M42.

 

 

Obrazek

Standa, Milan a Láďa

 

 

Za celé pozorování chci poděkovat Standovi, který mě pozval a odvezl a samozřejmě také Milanovi a Láďovi za pěkných pár pozorovacích hodin na druhém konci republiky.

Na louce nás zastihl na listopad nezvykle teplý večer. Nevlídná zemská atmosféra se nám snažila pozorování znepříjemnit, ale spolu se spoustou viditelných objektů jsme zdatně bojovali. Ovšem až vycházející Orion poručil a nad námi se objevila tmavá obloha pondělní noci. Nad hlavou roztáhla svá ramena galaxie v Andromedě, aby nám co nejlépe ukázala krásy svých vzdálených zákoutí. Jak asi vidí její chloubu astronom, obývající nám vzdálený svět uvnitř majestátné M31? A jestlipak vidí ramena Galaxie naší? Tak se zeptejme............nebo ne? Vždyť někdy nejsme schopni domluvit se sami se sebou. A stále se snažíme si přivlastnit přírodu, Vesmír nevyjímaje. Myšlenku samoty ve Vesmíru asi sami nepotvrdíme, proto nám musí stačit pohled na objekty nám tak vzdálené při samostatných nebo lépe společných pozorováních, jakým bylo i to naše na severovýchodě naší Republiky.

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Můj pohled účastníka....

(milan1960, 4. 11. 2008 12:40)

Mohu potvrdit výše uvedené.Můj pokus o pointování byl ze začátku mařen velmi značným seeingem(dá li se tak nazvat ta hrůza kdy mi pointační hvězda chvílemi,tak zvětšila svůj průměr,že se mi nevešla do "čtverečku" pointačního okularu Meade-12mm.)Pointoval jsem přes Newtona 200/1000.Další nevítaný společník našeho společného pozorování byl chvílemi silný vítr,který také významně napomáhal kazit ty vzácné okamžiky kdy se mi dařilo pointovat dle mých představ.Nakonec když už se zdálo,že nás nic nemůže překvapit ,tak se docela dost zatáhlo a na obloze zbylo jen pár míst kde bylo možno něco vidět z toho co jsme před pár okamžiky pozorovali.V jedné takové"trhlině"v oblačnosti jsem si zaměřil Plejády a dál jsem sváděl svůj nerovný boj o to zda se mi povede udržet hvězdy na snímku bodové.Vzhledem k tomu,že jsem použil kratšího ohniska objektivu_135 mm se mi to povedlo i v takových podmínkách jaké včera panovaly.Jak už ta,ale bývá nic netrvá věčně a asi po necelé hodině se zatáhlo v místech kde byla obloha vhodná pro astrofoto a zůstalo jasno jen při obzoru v místech kde svým jasem rušil Frýdek-Místek.Přestal jsem se tedy pokoušet o pointaci(nic jiného mi nezbývalo) a zapojil jsem se do diskuze s ostatnimi.Věřil jsem ,že se ještě vyjasní a to jsem také prohlasil nahlas-řekl jsem ,že se do půlnoci vyjasní a opravdu už kolem 23.30 bylo skoro jasno a tak jsem se vrátil k dalekohledu,že budu pokračovat v pointování.Podmínky k tomu byly víc jak dobré-ustal vítr a zlepšil se seeing,mraky zůstaly někde nízko nad obzorem a tak vše vypadalo na to,že budu moci ještě věnovat nějaký čas tomu abych se naučil pointování.To jsem ovšem ještě netušil,že jsem si zapomněl vypnout napájení poitačního okuláru kde již docházely baterie a když jsem do něho pohlédnul a viděl jen slabě zářící pointační osnovu,tak mi bylo jasné že,už tento večer jsem s pointováním skončil.Na druhou stranu to až tak moc nevadilo mohl jsem se opět věnovat diskutování našich zážitku z dřívějších pozorování.Tak tedy skončilo mé druhé pointování a přesto,že chvilkama to bylo dost krušné mohu celou akci hodnotit jako velmi zdařilou.Milan

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA