Mars 2012 - 210312
21. března 2012 pozorování konečně přál seeing. Nebyl 100%, ale z posledního týdne jasně nejlepší. Mars jsem mohl na parkovišti před domem pozorovat i při zvětšení 240x. Spousta útvarů, pozorovaných den před tím, byla rozeznat na první pohled. Ostré tmavé orámování polární čepičky bylo dokonce s detaily(viz kresba), například i mezera mezi Noachis terra a Terra Holden byla okamžitě vidět už při 170x. Velmi pěkný byl výběžek Vastitas Borealis a detaily podél hranice planiny Acidalia byly až neuvěřitelné. Zvláště Chryse planitia mě mile překvapila. Mezera mezi velkou Acidalia a zmíněchou Chryse byla po většinu pozorování lehce patrná a samotná tmavá oblast mezi Chryse a Kasei Valles téměř hrála slabými výběžky .
Kresba Marsu _ 21.3.2012 - 240x zvětšeno, newton 254/1200, 21:00-22:00
Co se týká albedových útvarů na straně protilehlé k polární čepičce, bylo jich též požehnaně. V místě, kde se nachází Ares Vallis jsem spatřil, oproti včerejšku, další tmavý výběžek, zasahující až téměř do Terra Arabia. Terra Meridani byla překrásná a vypadala jako velký jazyk, kterým Noachis Terra olizuje okraj Arabia Terra.
V oblasti Ares Vallis můžete na mapách Marsu spatřit mezeru mezi Terra Margaritifier a Terra Meridani. V dalekohledu se mi ji při tomto pozorování vidět nepodařilo. Co se mi ovšem vidět podařilo, a jsem za to velmi rád, bylo opět okolí Valles Marineris. Tmavý albedový výběžek, který na své jedné straně sousedí se samotnou mocnou Tharsis musí být podle map skutečně Údolím marinerů, protože se v tom místě tak výrazně tmavý a dlouhý albedový útvar nenachází.
V deset hodin večer už jsem byl unavený a mrzelo mě, že si nemohu nechat vyjít klenot Marsu a vlastně celé sluneční soustavy, obdivuhodnou Olympus Mons. Ikdyž jsem se na konci pozorování poblíž okraje kotoučku snažil vykoukat alespoň malý detail v právě vycházející Tharsis, nebyl jsem úspěšný.
Víc takových pozorování. Víc podobných večerů. Víc možností, jak se projít po pláních Marsu. Projít po okraji neskutečného údolí Valles marineris od kterého je už jen skok ke slalomu mezi gigantickými vulkány v pánvi Tharsis. Tři menší a jedna opravdu majestátná. Olympus Mons již mnoho věků jen tiše spí, ale z pohledu na ni v nás budí stále respekt. A měla by. Dokonce i tato vyhaslá sopka na malé planetě desítky miliónů kilometrů od Země by v nás měla probudit alespoň zamyšlení nad tím, jak jsme asi velcí a mocní v porovnání s jakýmsi útvarem na Marsu ....... nebo v porovnání s celým vesmírem?
Kresba z pozorování s popisky