Jdi na obsah Jdi na menu
 


Boj s mraky 23. 2. 2008

15. 4. 2008

Boj s mraky 23. 2. 2008

 

22.2. jsme spolu s rodinou odjeli do Starého Plzence na víkend. Podle předpovědi mělo být jasno, tak jsem měl v autě sbalen i ED80 s montáží a fotoaparát. Noc z pátku na sobotu byla beznadějně zatažená. V sobotu večer se ale částečně vyjasnilo a dokonce z nějakého mnou neznámého důvodu nesvítilo pouliční osvětlení. Co víc si přát. Dalekohled jsem okamžitě vynesl na děravou a rozbitou blátivou cestu před dům. Na fotografavání delšími expozicemi ovšem počasí nebylo. Od SZ neustále přicházely mraky a já hledal v dírách mezi nimi Saturn. Seeing nebyl nejlepší, ale ve chvilkách, kdy se atmosféra nechvěla, byl Saturn parádní. Při 120x to už ale nebylo ono. Nejhezčí i se dvěma měsíci byl při 60x (10mm okulár a ED80). Bohužel vše bez Cassiniho dělení.

Když zrovna přes Saturn přecházely mraky, bavil jsem se spolu se svým EOSem 300D a setovým objektivem při fotografování právě vycházejícího Měsíce. Různé expozice, různé clony, různé citlivosti, různé kompozice. Z mnoha snímků jsem vybral tyto.

 

 

 

 

 

 

 

Když se Měsíc dostal dostatečně vysoko nad obzor (bohužel i nad protější dům), zkoušel jsem ho vyfotit afokálné pomocí svojí zrcadlovky. Opět jsem měnil různá nastavení fotoaparátu a z mé snahy jsem bohužel nedostal nic víc než tohle:

 

 

 

 

Větší na klik

 

 

Větší na klik

 

Celkově to byl po dlouhé době velmi pěkný večer, byť ne pod úplně jasnou oblohou. Saturn opět předvedl, že ani se stále více a více se uzavírajícími prstenci nás nudit nebude.Trochu dále na sverozápad mu zdatně sekundoval načervenalý Mars a na všechno pěkně ze zálohy hleděl královský Orion. Ještě než sám zapadl, viděl i vycházející Měsíc, který pokračoval po své cestě oblohou a pomalu stárnul a stárnul, aby po několika dnech zůstal nepozorován v novu. Ale i on se zanedlouho opět zjeví mladý v záři zapadajícího Slunce a předvede pozorovatelům na Zemi svůj popelavý svit, jako už to za dobu své existence udělal mockrát. Hvězdy také každý den vyjdou a zapadnou. A tak to budou dělat navěky. A to je asi krásné na astronomii jako takové. Někdo pozoruje či fotí planety a objekty sluneční soustavy, jiný dělá totéž s krásami vzdáleného vesmíru. Další pozorouje proměnné hvězdy a někdo jiný zase meteorické roje. Ale všichni mají jedno společné. Dívají se někam či na něco, co je s ohledem na námi používané a navyknuté časové úseky věčné.Kdo už sis astronomii vybral, užij si ten nádherný pocit vidět něco tak jedinečného. Kdo s astronomií nemáš mnoho společného, alespoň občas si vzpoměň, že něco takového, nám nadřazeného existuje. My jako lidé si takové věci uvědomit potřebujeme.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA