Jdi na obsah Jdi na menu
 


Moje poznatky z fotografování planet

19. 7. 2009

Fotografoval jsem kamerkou SPC 900nc od Philips, newtonem 130/900. Videa byla točená v převážné většině programem VirtualDub, náhled na displeji notebooku.

1. Problémy s nalezením planety

První pokusy byly dost hektické. Měl jsem home made ubastlenou redukci z kamery do okulárového výtahu, která nebyla přesně kolmá na osu. Nalezení planety bylo o nervy, ale při troše snahy se vždy podařilo. Zorné pole při takovém focení bývá malé a pokud nemáte alespoň přibližně zaostřeno, planeta se velmi špatně hledá. Dobré je pomalu pohybovat kamerkou a po nalezení kotoučku ji pomalu pouštět, přičemž musíme citlivě redukovat to, že kotouček opouští zorné pole. Prostě tak, aby nám i po uvolnění kamery zůstal v zorném poli. Tohle samozřejmě platí u nepřesně vyrobených redukcích a prvních nesmělých pokusech o foto planety.

 

2.Planeta už je na displeji. Co dál?

Základem je přesně zaostřit. Zvolíme tedy softwarem ke kameře jasnost planety tak, aby se dobře ostřilo. Potom pohybujte ostřením okulárového výtahu, až se vám planeta bude zdát zaostřená. Tuto polohu o kousek přejeďte (rozostřete) a zase vraťte. Tak to zopakujte několikrát, až se vám bude zdát planeta nejlépe zaostřená.

 

3. Planeta je na displeji ostrá. Co dál?

Nyní je čas na vyladění obrazu planety.Začněte počtem snímků/s. Většinou se mi osvědčilo 25, ale chce to vyzkoušet, kdy budou na obrazu nejméně vidět šmouhy a čáry a kdy to bude nejmíň šumět. Potom dolaďte schuttler speed a gain tak, aby se vám obraz líbil. To samé potom udělejte s gammou a jasem a dalšími posuvnítky.

4. Točení videa

Teoreticky by stačilo stisknout OK a natočit video. Ano, ale i to má svoje pravidla. Pokud natáčíme třeba Saturn, kde jsou detaily v oblačnosti dost sporadické (spíše se v naprosté většině jedná jen o oblačné pásy), můžeme točit i dlouhé video s několika tisíci snímky. Ovšem třeba u Jupitera je toto znemožněno rotací planety. Na Jupiteru jsou totiž detaily viditelné a my přece chceme z videa složit JEDEN snímek. Pokud natočíme dlouhé video a poté ho složíme, rotace Jupitera nám detaily rozmaže(budeme na sebe skládat snímky, které nejsou vlivem rotace stejné). Ideální délka videa v tomto případě je asi do 1 minuty při cca 25sn/s. Pokud máte možnost točit více snímků za sekundu ještě při dostatečném jasu planety, výsledek bude asi lepší. Stačí totiž kratší video na stejný počet snímků.

 

Ze začátku jsem fotografoval v ohnisku newtona s ohniskem 900mm a Barlowem 2x. Výsledné ohnisko 1800mm. To je asi takové minimum, kde dostanete dost velký kotouček planety. Mě to nestačilo a tak jem začal fotit pomocí projekce na čip kamery za okulárem. Kamera je jako i v předchozím případě bez objektivu. Z vodovodní trubky 30mm jsem si ubastlil přechod, který nasadím na okulár a do něho vložím kameru, teď už opatřenou originální redukcí. Chvilku hledám planetu, zaostřím a pak už platí to stejné, jako u fotografie v ohnisku. 

Výše popsanými způsoby se mi podařilo natočit poměrně kvalitní  vídea, z nichž jsem složil obrázky, které si můžete prohlédnout v sekci Pozorování. Jedná se o Jupiter a Saturn.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA